Náš pokoj v gusthousu My Win je opravdu výhra. Jsme téměř v centru, přitom na klidném, tichém místě. Spali jsme jak zabití. Navíc, wifi jede na pokoji na plný signál. Plánujeme, že dnešní den si trochu odpočineme, nepůjdeme hned na chrámy a Angkor Wat, ale projdeme se po městě, zjistíme možnosti přepravy dále na jih Kambodži a jak bychom se mohli dostat k plovoucím vesnicím na jezeru Tonlé Sap. První, co ale musíme udělat je, najít bankomat a vybrat jejich peníze. V ulicích zjišťujeme, že to není problém. Bankomatů je tu dost. Překvapení přichází, když nám peníze nabízí v jejich měně nebo v USD. No, neváháme a vybíráme USD. Přeci jen, tvrdá měna nám nezůstane na ocet. S dolary v kapse je to hned veselejší. Za 3 USD je možné si dát vskutku velmi dobrý oběd. Kambodža je trochu dražší než Laos, ale zas ne o tolik. A výběr chutného jídla je na každém rohu. Podle zvěstí jsme měli ze stravování v Kambodži strach, ale opak je pravdou. A ty fruit Shakes! Ty nám budou chybět. Odpoledne navštěvujeme opět několik cestovních kanceláří, abychom měli co nejvíce informací. Ty pak dáme dohromady a v té, podle nás, nejserioznější, dojednáme dopravu. Povedlo se nám na dnešní odpoledne sehnat tříhodinový trip na jezero Tonlé Sap, kde jsou plovoucí vesnice rybářských rodin. Za 15 USD na osobu. V mezičase, než se dostavíme na místo odjezdu, kupujeme nějaké drobnosti, Marťa naušnice a letní šatičky. Ve stanovený čas jsme na místě. Nic se neděje. Po deseti minutách se jdeme ozvat do kanceláře, odvádí nás do jiné ulice k jiné kanceláři, kde už čeká více turistů. Nakonec odjíždíme s půl hodinovým zpožděním. Je s námi plný minivan Izraelců a jedna česká studentka. Na jezeře přestoupíme do rybářské bárky předělané na výletní loď a vyplouváme. Jezero je obrovské. Je to největší vodní plocha v Kambodži s největší produkcí sladkovodních ryb. Ale je to bahňák. Navíc máme pocit, že do těch opravdových vesnic nás nepustili. Jen tak to obkružujeme, zastavujeme na jednom vodním marketu, na rybářských loďkách připlouvají žebrající matky s dětmi a natahují ruce. V marketu je možné koupit sušené rybí maso, ale těmto pochoutkám se raději vyhýbáme. Vracíme se pozdě večer, procházíme ulice, kde to opravdu žije. Takový ruch jsme nikde jinde nezažili. Nejrušněji je na Pub street, kde je to jedna restaurace či hospůdka vedle druhé. Ještě se domlouváme, že si na druhý den objednáme našeho tuktukáře Mr. Longa. V recepci dojednáme čas 7,00 a jdeme do hajan.
Vstáváme po šesté a Mr. Long už je před hotelem. Nejprve je nutné dojednat cenu. Chceme od něho pouze jeho čas, nechceme průvodce, který nám bude neustále za zády. Tedy, od 7,00 do cca 15,00 až 16,00. Navrhuje cenu 20 USD. Vzhledem k tomu, jak je slušný a nevtíravý, cenu si odsouhlasíme a můžčeme vyrazit. Začínáme u hlavního chrámu Angkor Wat. Protože je ještě brzy, je zde celkem málo lidí, ale autobusy s turisty již začínají najíždět. Chrám je impozantní. Nejde to popisovat slovy, to se musí vidět na vlastní oči. Uvnitř chrámu starý mnich, za dobrovolný příspěvek, s modlitbou uvazuje provázkový náramek pro štěstí. Necháme si ho uvázat a jsme zcela pohlceni tou atmosférou, kterou zde vytvořila starověká civilizace. Když se vracíme, proti nám se již valí davy zejména japonských turistů. Pokračujeme dál, objíždíme další velkolepé stavby a našeho tuktukáře vždy nacházíme spícího. Prý byl celou noc na busstation a čekal na zakázky. Po asi šestém chrámu se diví, že nejsme ještě unavení, že prý toho hodně vydržíme. No, kdyby viděl Marťu, jak vybíhá po půl metrových schodech na vrchol asi 30ti metrové stúpy, až jí japonské turistky obdivně tleskaly, myslel by si, že jsme nějací atleti. My však měli nohy jako ze dřeva. Ale nevidět to... Před vstupy do každého chrámu nás vždy obklopí malé holčičky a snaží se nám neodbytně prodat pohledy nebo náramky. Jsou velmi úpěnlivé, ale roztomilé. Když nic nechceme, chtějí alespoň bonbón. S tím jsme nepočítali, rozdávali bychom jim rádi. Chrámy nás pohlcují, každý je jiný a je jich tu desítky. Není možné je všechny vidět. Chceme se ještě podívat do toho, kde se natáčel film Tomb Rider s Angelinou Jolie. Tam je opět hodně turistů a různě se dohadují, kde Angelina stála, o jaký strom se opírala a tak. Kolem třetí hodiny jsme už opravdu unavení a žádáme Mr. Longa, aby nás odvezl zpět. Nabízí nám ještě další chrámy, které musíme vidět, alle my už jsme přechrámovaní. Necháváme se vysadit na Pub street a srdečně se loučíme. Tenhle tuktukář nám nějak přirostl k srdci svojí uctivostí a slušností. Nechávám mu 5 USD navíc jako vyjádření naší úcty k jeho práci. Mizíme v ruchu ulic a ještě dlouho přetrvává dojetí z tohoto setkání. Hello, Mr. Long! Thank You, very much! V podvečer se vracíme do hotelu, kde máme uschovány batohy a čekáme na odvoz k nočnímu busu do Sihunakville, odkud se chceme přeplavit na ostrov Koh Rong. Prý jsou tam bílé pláže a slaměné bungalovy. Cesta bude trvat zase asi 10-12 hodin, ale my se těšíme, že si po náročném dni odpočineme. Sbohem Siem Reap!
Žádné komentáře:
Okomentovat