Vítejte v Bangkoku!

Vítejte v Bangkoku! Po tolika hodinách v letadle jsme se těšili ven jak závodní chrti ze startovního boxu. Ocitnout se v Bangkoku je pro našince velký zážitek. Rozlehlé, čtyřpatrové letiště, milí Thajci, spoustu informací pro turisty. První úkol je najít prodej letenek a zajistit si na pondělí přesun do Ho či Minova města. Naštěstí Martina mluví plynule anglicky a brzy jsme u přepážky Air Asia, kde se nám věnuje sympatická mladá Thajka. Hezká, ale prohlížel jsem si jí, jen když Marťa nekoukala. Letenku jsme pořídili za 6000 bathů a nějaké drobné, v tuhle chvíli ještě nevíme, jak to máme přepočítávat. Další jednoduchý úkol je před námi. Dopravit se do centra města a najít náš dopředu zabukovaný hotel. Sranda. Vím, že je to airport linkou, modrou, až na konečnou, a potom šestnáct stanic busem č. 59. Najít modrou linku hned na letišti není problém. Jízdenka stojí 45 bathů, vše dobře označno i pro vyvalíny, jako jsme my. Asi za dvacet minut jsme na konečné a v pokynech z hotelu máme, že na zastávku busu je to asi 100 metrů. Jenže tam nenapsali, na kterou stranu. Výstupů je totiž nespočet. To nás ale nemůže rozházet, že? Statečně vyrážíme do ruchu velkoměsta a ptáme se jak o život. Informace se však velmi různí a za chvíli nevíme, kde jsme. Slunce už dávno zapadlo a dva běloši s batohama a s mapou v ruce jsou výzvou pro všechny tuktukáře i taxikáře. My však toužíme po opravdových zážitcích, dělat vše jako místní, nechceme to vzdát. Martina oslovuje mladého Thajce v brýličkách a ten je chudák naší otázkou, jak se přiblížit na Kao San docela vyvedený z míry. Prý se ho na to pořád někdo ptá a on pořádně neví, rád by to také zjistil. No, chodí s námi z jedné hlavnní třídy do druhé a zkoumá busy, ale úspěšný také není. Opouštíme ho docela s úlevou, protože to vypadalo, že s námi bude chodit až do rána. Thajci jsou prostě k turistům velmi pozorní. Neboť už je opravdu tma a mě chytá nervozita, jestli nebudeme muset spát někde pod mostem, domlouváme se, že to vzdáme a prostě si vezmeme Tuk tuk. Na první křižovatce ukazujeme tuktukáři, který zrovna někoho vysadil, mapu a ptáme se, za kolik nás odveze do našeho hotelu. Prý za 200 bathů a tak smlouvám. Hrdině jsem to usmlouval na 180! V tu chvíli mi to ale bylo jedno, hlavně už být v hotelu. Tuk tuk s námi jede jako v nějaké road movie, chvílemi se mi potí hlava, ale je to zkušený pirát silnic. Za 15 minut nás vysazuje před hotelem. Jsem tak dojatý, že mu říkám, že je to náš první tuk tuk v životě a dávám mu těch 200 bathů. Je nadšený a uctivě se nám klaní. My též. Hotel zevnitř připomíná trochu ubytovnu, ale opět jsou zde milí. Naší objednávku tu mají, sláva. Za dvě noci platíme 1100 bathů, což je něco víc než 700,- Kč. Slušné! Hážeme batohy na pokoj a hned vyrážíme na obhlídku okolí. Hlavně jsme hladoví a zvědaví na ty pochoutky, o kterých jsme četli na netu. Proti tyfu a žloutence jsme očkovaní, tak neděláme ciráty a jíme u prodejců na ulici, co se nám líbí. Tak tohle je Asie! Ovoce připravené rovnou do pusy, freshe s lahodnou chutí zralého ovoce, masíčka, nudle, brouci. Z tohohle se musíme zákonitě posr...! Ale s heslem: „Tělo si musí zvyknout!“ statečně ochutnáváme, co se do nás vejde. Jen si říkám, že to bude asi pořádná útrata. Naší obchůzku ukončujeme v takovém bistru, kde si dáváme kávu. Já chci ice, Martinka chce klasiku. Oba dostaneme ice. Ale je fantastická a obsluha též, mají velkou radost, že nám chutná a nás to stálo jen 50 bathů. Doploužíme se do hotelu a na pokoji hned bookuju hotel v Saigonu, protože opět přiletíme v podvečer, tak ať máme jistotu. Také hledám kurz bathu a jsem příjemně překvapen. 1 bath je 0,65 Kč! Tedy Tuk tuk nás vyšel na 130,- Kč! Víme, že nás určitě „natáhl“, ale tomu Niki Laudovi to přejeme. Časový posun 6 hodin dělá své. Je po půlnoci, tělo i mysl jsou vyčerpané, ale stále jako by bylo teprve 18,00. Jdeme spát, klimatizace nám řve nad postelí a když jí vypnu, za chvíli mám pod sebou mokro. Raději jí nechávám běžet a snažím se usnout, což se mi podaří až někdy kolem 4té ráno, zatímco Martinka si vedle mě spokojeně pochrupuje, jako by se nechumelilo.