Opět, jak už je v Asii zvykem, nás probouzí na kraji Sihunakville, kde čekají tuktukáři. Místní zůstávají v autobuse, bílí musí vystupovat. Už nás to nevzrušuje. Domlouvám se s prvním tuktukářem, že chceme do přístavu, protože dál budeme pokračovat na Koh Rong. Chce 6 USD, protože je to 8 km. Odveze nás rovnou do travel agency. O.K. Opravdu nás tam odvezl. Místní podnikatel Mr. Romny je se svou ženou příjemný pár. Vše zařizují, kupujeme lístky na loď. Cena je 20 USD na osobu, tam a zpět. Plavba trvá 3 hodiny. Po všech těch dobrodružstvích a plavbách mě vůbec nedochází, že tato plavba nebude po řece nebo po jezeře, ale po rozbouřeném moři. Uvědomím si to až na lodi, což je opět taková rybářská bárka. Mám kinetózu, mořskou nemoc. Je to strašné. Nejdřív se snažím očima fixovat horizont, což trochu pomáhá, ale propady na vlnách jsou i 2 m. Nejlíp mi je v kadibudce, kde bych klidně zůstal celou plavbu, protože tam zrak nezaznamenává žádný pohyb. Nakonec mě Marťa ukládá na podlahu na přídi, kde se opírám o strojovnu a usínám. Probouzí mě těsně před přistáním. Přežil jsem to! Vystupujeme na prkenné molo a je to jako ve filmu o korzárech. Sněhově bílá pláž, bungalovy, domorodci, slunce. Tak tady si konečně po dlouhé cestě a handrkování z místa na místo odpočineme. Vydáváme se hledat ubytování a samozřejmě bychom chtěli romantický bungalov. Máme obrovské štěstí. Na první noc se nám daří sehnat chýši přímo na pláži v Monkey bungalow. Zatím, co čekám na klíče, jde to Marťa zkusit ještě dál, do Tree house bungalows, kde měli na dnešek již plno. Za chvíli se vrací s tím, že máme chýši na další tři noci. A ještě lepší, s vlastním WC a sprchou. Jsme v ráji a budeme tu 4 noci. Mezi domorodci, bez vymožeností civilizace, přesto se vším, co potřebujeme. Noc v bungalovu stojí 25 USD, jídlo od 2 do max.5 USD. Elektřina tu běží na generátory, které se kolemm 22.00 vypínají a ostrov se propadne do tmy. Jen zvuky moře a džungle za námi.
Hned druhý den potkáváme partu sympatických plzeňáků, tři správné chlapíky v doprovodu příjemné dámy. Zkrachovala jim letecká společnost a zatím nevědí, jak se dostanou domů. Ale řeší to, je vidět, že si dokáží poradit. Bavíme se o zvěstech, že prý na druhé straně ostrova je 7 km dlouhá bílá pláž. Musíme se tam vypravit. Zjišťujeme podrobnosti, v jedné místní restauraci se dozvídáme, která stezka skrz vesnici nás bezpečně dovede. Další den brzy ráno, dokud ještě není takové vedro, vyrážíme. Zdravíme se s vesničany a jdeme dlouho džunglí, kde na kamenech hledáme cákance červené barvy, které značí cestu. Pak nás čeká sestup, téměř horolezecký, s pomocí lan a lián v hodně těžkém, kamenném terénu. Asi po hodině jsme na druhé straně. Je tu pár omšelých bungalovů, malá restaurace a začátek bílé pláže. Nádhera. Na opačném konci, který má být 7 km daleko, je vidět vesnička. Nezdá se nám to. Může to být tak 2 km? Dopijíme poslední vodu s tím, že si koupíme na druhé straně. Chyba! Pláž je opravdu dlouhá a zažíváme pouštní efekt, kdy se cíl zdá být na dosah, ale ve skutečnosti to tak není. Již v polovině jsme dehydratovaní a nepomáhá ani časté osvěžení v teplém moři. Navíc, asi ve třech čtvrtinách zjišťuji, že jsem někde nechal sandály. Vydáváme se zpět a boty nacházím asi po dvou km. A znovu dopředu. Jsme jako trosečníci. Upínáme se k cíli, odkud se chceme nechat lodí převézt zpátky. Když dorazíme, pijeme jako velbloudi, dáme si rýži a nabereme sílu. Zjišťujeme, že lodí nás to bude stát 25 USD nebo místním rybářem 15 USD. To je dost. Nabíráme tedy sílu na pochod zpět, s dostatečnou zásobou vody, plánujeme místa odpočinku ve stínu pobřežní vegetace. I v ráji lze zdechnout bídnou smrtí! Nakonec to v pohodě zvládáme. Nejhorší je závěrečný výstup skalnatým terénem, kdy pouštíme sádlo a nemůžeme se moc zastavovat, protože krev nám pijí moskyti. Kolem páté jsme zase na své pláži, občerstvujeme se freshem z manga, pojíme rýži padáme za vlast. Tak takhle ne! Zítra se nehnu z chýše, budu se celý den houpat v síti a nikdo mě nikam nedostane! I stalo se.
Je 1.2.2013 a my odjíždíme z rajského ostrova Koh Rong v Kambodži. Bylo to nejromantičtější místo na naší cestě. Nabrali jsme slunce a sílu na další pokračování. Dnes je moře klidné, snad to zvládnu. Vzhůru tedy do Sihanukville a busem zpátky do Thajska!
