Nastal čas odletu

Na tuto cestu jsme se hodně těšili, hodně si o ní povídali, ale po loňských zkušenostech se báli mluvit moc nahlas. Co kdyby to náhodou zase nevyšlo? Asi čtrnáct dní před odletem bylo v Praze krásné, teplé počasí, skoro jaro. Protože nechceme jet s kufry jako mazánci, máme naplánováno jen lehké oblečení. Kraťasy a tričko, možná lehkou mikinu do letadla. Do batohu jen to nejnutnější. Několik přátel se nabízí, že nás na letiště odveze a my s díky odmítáme. MHD to bude rychlejší a už „budeme na cestě!“ Jenže ouha! V noci před odjezdem v Praze sněží, prudce klesla teplota až na -10 stupňů. Je zima. Musíme na rychlo vše přeorganizovat, protože v našich lehkých outfitech bychom zmrzli. Na letiště nás nakonec odváží Ondra s Honzou. Hodní kluci! O iracionálních pocitech strachu a psychosomatických potížích se nebudu rozepisovat, ale každý cestovatel je zná. Prostě výlet do neznáma tohle sebou přináší. Na letišti to z nás obou trochu opadá Po příletu na Heathrow v Londýně máme asi dvě hodiny čas, naštěsti odlétáme ze stejného terminálu a nemusíme nikde bloudit. Máme tak možnost si prohlížet shopy a žasnout, kolik národa z celého světa se zde mísí. Filmujeme se navzájem, abychom měli nějakou vzpomínku na ten šrumec, a hned si nás všimla ochranka, což není divu, vypadáme s těma báglama tak trochu jako utečenci, a máme první problém! Ale jsou velmi slušní, nezavřeli nás. Ještě mě napadá, že když letadlo kroužilo nad Londýnem, bylo díky mrazivému počasí dokonalé jasno. Celý Londýn svítil jako Mléčná dráha a já přemýšlel, kolik milionů žárovek muselo namontovat možná několik milionů rukou. Tolik lidí! Letadlo do Bangkoku poletí 10,5 hodiny ve výšce 9 až 11 km, rychlostí od 900 do 1100 km za hodinu. Je to také pořádné letadlo. Dvě patra, jedna řada pro 10 cestujících. Fakt hustý!